Zákoutí

Zákoutí je místní částí obce Blatno, a i dnes je stále často používán původní název Bernov, německy Bernau. Leží 10,5 km SSZ od Chomutova na levostranném bezejmenném přítoku říčky Bíliny.

Zástavba obce je rozptýlena v nadmořské výšce 730–830 metrů. Typická horská obec s roztroušenými staveními je celá situována v jihozápadním svahu a je chráněna hřebenem před silnými severozápadními větry. Od odsunu německého obyvatelstva až do 90. let 20. stol. se jednalo výhradně o rekreační oblast.

Původ názvu Bernau nelze jednoznačně doložit a existují dvě varianty. První se odvolává na německé slovo die Beeren (bobule, borůvky), kterých rostlo v minulosti v okolních lesích veliké množství. Druhá pravděpodobnější varianta vychází ze slova der Bär (medvěd). V němčině znamenající buď „medvědí luh“ nebo podle jména prvního osadníka „Bärův luh“. V historických pramenech se jméno vsi vyskytuje i ve tvarech: Bernaw (1357), Bernow (1378), Bernaw (1384 a 1412), Pernow (1555 a 1577) a Bernau (1623 a 1846) (Lorber, 1998). Český název Zákoutí vznikl v r. 1951 (zákonem legalizován až v roce 1952) a byl odvozen z polohy obce.

První písemná zmínka pochází z roku 1357, ovšem skutečné stáří obce, tehdy možná spíše dřevařské samoty, může sahat ještě hlouběji do historie, neboť osidlování českého pohraničí saskými kolonisty začalo na pozvání českých panovníků již ve 12. století.

Prvními osadníky mělo být snad 12 rodin, které se zde usadily a hospodařily v lese a na vznikajících polích. Se zvyšující se potřebou dřeva rostl i počet obyvatel.

Během třicetileté války (1618–1638) Bernovem několikrát prošla švédská vojska a v roce 1630 byl téměř celý Bernov vypálen a všichni obyvatelé pobiti. V Čechách klesl počet obyvatel během války o třetinu a města a obce včetně Bernova se z válečných útrap vzpamatovávala dlouhá desetiletí. V horní části Zákoutí stávala v minulosti ve vzpomínku malá kaplička na tuto neblahou epizodu v historii obce.

Koncem 17. století zde byl zbudován a provozován dvůr pro sezónní chov jalovic, později přestavěný na ovčín. Vzhledem k nadmořské výšce (730–830 m n. m.) a drsnému klimatu se zde v minulosti pěstoval převážně jen len a oves a dařilo se i zelí. Okolní louky byly však využívány především k pastvě. Obyvatelé se živili i sečením sena a jeho prodejem do nížin (horské seno bylo vždy považováno za velice kvalitní) a především prací v lese.

Během zimy v roce 1772 zemřela celá třetina obce (49 osob) na tyfus.

Současná kaplička v Zákoutí pochází z roku 1842 a dnes je v soukromých rukou.

V roce 1879 byla otevřena v Bernově jednotřídní škola (č.p. 56 dodnes stojí), kterou navštěvovalo v té době kolem 50 dětí a celkově žilo v obci přes 300 obyvatel v 56 domech. Tito lidé se živili stále převážně prací v lese a v zimních měsících vyráběli dýhové krabice, hračky, šindele, mlýnská kola a dřevěné potrubí.

Za války se v Lovecké chatě (dnes chata Bernava) scházívali funkcionáři Henleinovy strany. Po válce byla na čas soukromým rekreačním objektem, pak v ní byl několik let mezinárodní studentský tábor, potom patřila myslivcům a fungovala i jako rekreační středisko Státních lesů. Tehdy zde byla i malá střelnice na bakelitové holuby. Po roce 1990 byla uvedena do provozu jako restaurace se sezónním provozem, u které býval k dispozici i malý lyžařský vlek.

V průběhu druhé světové války zůstalo na bojištích převážně v Rusku a Itálii 15 mužů z Bernova. Torzo pomníku těmto nevrátivším se dodnes stojí při silnici na pomezí Zákoutí a Mezihoří. Dne 24.4.1945, těsně před koncem války 16–17letí kluci z Volkssturmu – místní německé domobrany, manipulovali s výbušninami v opuštěném hostinci, tyto explodovaly a bylo zde 13 mrtvých.

Po dramatických událostech 2. světové války byla drtivá většina zbylého německého obyvatelstva odsunuta, v obci zůstalo jen 29 osob německé národnosti, a i tyto později, v roce 1968, odešly do Německa.

V roce 1951 byl Bernov připojen k Blatnu a podle polohy mimo hlavní silnici byl přejmenován na Zákoutí.

V roce 1955 byly zbořeny všechny vybydlené chátrající usedlosti a rok poté byl do Zákoutí přiveden elektrický proud. V tuto dobu se stává obec spíše rekreační oblastí a drtivá většina chalup je využívána po dlouhé roky jen víkendově. V 70. letech je na několika parcelách původních stavení vybudováno několik rekreačních objektů, stylově převážně ne příliš zapadajících do rázu typické krušnohorské obce. Ještě i v porevolučním období jsou v obci hlášeni trvale jen 4 lidé.

Dnes je v obci hlášeno k trvalému pobytu 59 osob, přičemž většina zde i trvale přebývá. Obec roste do krásy díky zájmu mnoha jejích obyvatel a obci Blatnu. Místními byla upravena a je udržována náves, postavena byla pétanque dráha, dětské hřiště, v provozu je vinný sklípek vybudovaný místními v bývalém sklepení budovy, která již nestojí. V letech 2018–2024 bylo vysázeno v okolí obce na dvě stovky stromů podél cest.